Jedna paní povídala . . .

Jsem moc ráda, že po dlouhé době se k vám opět konečně vracím. Sice zatím jen v podobě článků, ale už to nepotrvá moc dlouho.  Pro ty z vás, kteří jste to ještě neslyšeli, jsem tu od září opět plně jen a jen pro vás. Nad tím, co se vlastně stalo a proč se vracím teď nebudeme polemizovat! Mám pro vás daleko důležitější věc, kterou si rozhodně nemůžu nechat pro sebe.

Zvlášť po dnešku, kdy k nám na úřad dorazila jedna slečna se slovy:

Vy, kdo máte už nějakou tu potravinářskou historii za sebou, jistě víte, že sehnat relevantní informace o tom, co vše je potřeba zařídit, abyste si mohli otevřít svoji vysněnou provozovnu, je opravdu někdy nadlidský úkol.

Sice se v poslední době sem tam už pár střípků do skládačky na internetu najít dá, ale právě tady bych dala jeden sakra velký vykřičník. Přinejmenším bych to ALE měla napsat opravdu velkým písmem.  

Vím, že většina článků, je určitě psaná v dobré víře a se snahou pomoci ostatním. Hlavně tam, kde pisatel sdílí svoje vlastní zkušenosti z úředních peripetií.  Jenže přesně v takových článcích je zakopaný pes. Rovnou bernardýn.

Problém totiž může být hned v několika věcech! Ptáte se v jakých?

Je potřeba si uvědomit, že dotyčný sdílí opravdu jen a jen svoje zkušenosti. Což si občas bohužel neuvědomuje ani pisatel sám. Jak se říká „ďábel tkví k detailech“ a přesně o to jde! O detaily.  Detaily, které odlišují jeden provoz od druhého. Jednu výrobu od jiné. Jeden prostor od dalšího.

Proces, kterým prošel jeden člověk, nutně nemusí znamenat, že takový postup bude shodný pro vás. Vše záleží na tom, jaký druh výrobku chcete vyrábět? Jak často? Jaké suroviny budete používat a v jakém množství? O jaký prostor se jedná? I to, jaký dozorový orgán vás bude kontrolovat!

To, že nějaký výrobce dostal určitou výjimku např. že nemusí mít šatnu a může se převlékat doma, nemusí znamenat, že taková výjimka projde u vás. To, že jemu stačí dva dřezy neznamená, že vy nebudete potřebovat tři.

Na to je potřeba posoudit celou řadu faktorů i detailů dané výroby, umístění provozovny a celou řadu dalších hledisek, které obyčejný, odpusťte mi ten výraz, laik nemá šanci posoudit. Byť má zkušenost se založením „své“ provozovny.

Vždyť i Iveta Fabešová v jednom ze svých rozhovorů zmínila, že když vyřizovali pobočku jedné z dřívějších kaváren IF café, nikdy ty požadavky nebyly stejné jako u předchozí kavárny. Proč? Přesně z těchto důvodů. Kavárna byla budována v jiném prostoru než ta předchozí. Jiné byly dispozice prostor, umístění stavby, počet zaměstnanců, sortiment nabízených výrobků atd. Mohla bych tu vyjmenovat celou řadu věcí, které povolení přebudovat daných prostor na potravinářskou výrobu ovlivní.

Do procesu povolení nové provozovny vstupuje hned několik úřadů, které se na posouzení podílí. Nejde jen o hygienu jako takovou. I hygiena má hned několik odborů, které se vyjadřují k vašemu záměru. V každém případě půjde o odbor hygieny výživy. Může se ale vyjadřovat i odbor hygieny práce, který posuzuje pracovní podmínky. Do vyjadřování může vstoupit i hygiena komunální, která např. může chtít posoudit hlučnost digestoře vzhledem k okolní zástavbě. A to nemluvím o stavebním úřadě nebo i o odboru životního prostředí.

Těch faktorů a vstupujících kontrolních orgánů v rámci posouzení je mnoho, a proto si informace, které si někde přečtete nebo vám je někdo v „dobré“ víře poradí, dobře ověřte nebo ideálně se rovnou obraťte na někoho, kdo dané problematice opravdu rozumí.

Ono to totiž ve finále není jen o „pobíhání“ po úřadech, ale i o předložení správně vypracovaného projektu a sepsání technické nebo průvodní zprávy k zamýšlené provozovně.

Ale o tom zase až někdy jindy.