Ocean cake, no to byl zase jednou nápad!

Taky jste se už někdy chtěli blýsknout, jak jste zvládli luxusní dort na jedničku? Výstřelek nejposlednější cukrářské módy? Vítejte v klubu.

Jednou za čas se nechám zlákat svojí ješitností a pustím se do něčeho, na co po dlouhém nadávání zjistím, že nemám buňky nebo že zase takový úžasný hit to rozhodně není.

Znáte ty nádherné dorty z fotek na pinterestu, vychytaná videa z instagramu, kdy vám sliny jen tečou a říkáte si, tak to tedy musí být něco? Nakonec ale zjistíte, že sice fotka aspiruje na cukrářskou fotografii roku, ale chuťový zážitek nic moc?

Tak přesně takhle jsem se nechala napálit i já 😊. To, že recepty nádherných amerických dortů plných máslového krému stojí za houby, jsem věděla už dávno (co budu lhát, taky jsem si jich už pár vyzkoušela :D), ale tomuhle oceán dortu jsem nějak slepě věřila, už zase :D.

Určitě jste zaznamenali, o co se jedná, je toho teď všude plný internet. Nejdříve cukrový list, na ten se mimochodem teprve chystám, a teď oceánový dort.

Na první pohled mě učaroval! Malé umělecké dílo a při představě, že se letos k moři nepodívám, ne že bychom tam i tak jezdili :D, jsem si řekla, že jej prostě vyzkoušet musím! Pravdou je, že šlo spíš o touhu vytvořit taky něco tak krásného.

Mladší dcerka miluje mrože a protože mrože (ve výsledku z toho byl lachtan) jsem jí modelovala v dubnu na její narozeninový dort, řekla jsem si, že na její svátek jí udělám oceánový dort s horou a písečnou pláží.

Měla jsem za to, že na tom dortu nemůže být nic složitého, korpus, krém, obmazat, vyřezat, zalít želatinou a dozdobit. Na videu to vypadalo přeci tak jednoduše! Jenže to už tak na těch videích bývá 😊.

Všechno šlo relativně dobře. Korpus jsem výjimečně dělala kakaový, povedl se náramně. Nechala jsem jej do večera vychladnout obrácený dnem vzhůru, aby se pěkně propařil a večer jsem jej zabalila do potravinářské folie a uložila do druhého dne do lednice.

Nachystala si ganáž, půl dávky z mléčné, půl z hořké čokolády, vyšlehala, zakryla potravinářskou folií a nechala přes noc na lince. Z lednice by byla jako beton.

Druhý den jsem se vrhla na své vrcholné dílo. Rozkrájela korpus, naplnila švestkovým rozvarem, krémem ze šlehačky a mascarpone, obmazala ganáží a šup chladit.

Jedna vrstva bohatě stačila, protože se dort měl okrájet do požadovaného tvaru a opět obmazat.

Všechno šlo jako po másle. Vyřezala jsem dort, jak jsem chtěla, naplánovala si krásnou lagunu. Ze zbytků korpusu a ganáže vyrobila materiál na vrcholky hor a jala se je modelovat. Krásně se povedly. Obmazala jsem celý dort a dala jej chladit. A tady už začal první kámen úrazu.

Dort jsem chystala na poslední chvíli, a tak jsem si myslela, že hodina chlazení bude bohatě stačit. Pro jistotu jsem i snížila teplotu v ledničce a chladila jak o život.

Už jsem si v duchu pískala, jak to všechno parádně odsýpá bez žádné větší katastrofy, ale jak se říká, nechval dne před večerem 😊.

Pomalu jsem si začala chystat želatinu. Chtěla jsem ji trochu ochutit, aby nebyla „jalová“ a tak jsem připravila silný bezinkový sirup (upřímně si dodneška myslím, že kdybych želé dělala z kokosové vody, tak celá chuťová kompozice dopadne lépe).

Želatinu jsem vmíchala do vlažného sirupu a čekala až bude na přijatelné teplotě, ale znáte to, když se to . . ., tak se to . . .!

Už mě začal lehce tlačit čas a já už potřebovala dort zalít, aby stihl do odpoledne ztuhnout. Rychle jsem si nachystala formu, pečlivě ji obmotala potravinářskou folií, aby nikde nic nevyteklo, vložila i silnější folii kolem dortu, aby měl pěkný tvar, a začala nalívat želatinu.

Ale sakra co to???? Najednou koukám, co mi to kape na nohu, a ona želatina! No sbohem tvá Máňa! A je to v kelu! Bohužel mojí stařičké formě, byť je se zacvakávacím dnem, tekutější želatina nesedla a i přes stokilometrové obmotání potravinářskou folií začala vytékat ven.

Zachraňovala jsem vše, jak to jen šlo. Do toho všeho přeci jen asi byla želatina trochu teplejší, než měla být (ono i to horko venku tomu moc nepřidalo), a i obmaz na dortu začal povolovat. Všechno se patlalo, lepilo, želatina i ganáž všude kolem.

Naštěstí mě zachránila druhá forma, kterou jsem narychlo obmotala folií, a želatina přestala vytékat. Jenže povolená ganáž na dortu vykonala své a začala se rozpouštět do želatiny. Z plánované krásné modré laguny, se rázem stala zátoka sviní.  Což bylo ještě zřetelnější po zatuhnutí.

Manžel to komentoval slovy, že si aspoň na nic nehrajeme a dcerce dáváme realistický obraz globálního oteplování. Ještě před tím, než jsem po něm hodila utěrkou, stihl podotknout, že figurka havarovaného ropného tankeru to všechno zachrání. To už neletěla jenom utěrka :D.

Seřezávat vrchní vrstvu se mi moc nechtělo, a tak jsem si řekla, že to třeba zachrání další tenčí vrstva želé. Naštěstí to vyšlo a dort vypadal přesně podle mých představ. Rychle už jen dozdobit, z nastrouhaných sušenek načančat lagunu a pláž a jde se slavit.

Dort vypadal nádherně, dcerka byla nadšená, už jsem se neskutečně těšila, až ho ochutnáme! Jenže i když patřím k milovníkům želé a naše děti jak by smet, tak zrovna na tomhle dortu, ho bylo víc než dost. Nemyslím na konkrétním mém dortu, ale na dortech typu ocean (island) cake obecně.

Pomocí želatiny sice vytvoříte překrásné laguny, ale do pusy byste si raději dali kus pořádného dortu než žužlat gumové želé.

Ve finále dort moc slávy nesklidil. Tedy ne té chuťové, po vizuální stránce vypadal opravdu zajímavě, ale po stránce chuťové, to prostě nebylo ono.

Tím vás od vyzkoušení tohoto dortu rozhodně neodrazuji, jen si jej hezky zkuste 😊. A dejte vědět, jaký dojem udělal na vás.