Když se peče strach!

Jsme křehké bytosti, které někdy určitá poznámka rozhodí na tolik, až jsme schopní sejít ze své vysněné cesty, o jejíž správnosti jsme ještě před malou chvílí byli přesvědčení.

K téhle myšlence mě přivedla zpráva, kterou jsem před několika dny dostala od bývalé klientky.

„Bez vás bych to nedotáhla a tímto Vám děkuji za pomoc při plnění svého snu.“

Zní to jako další spokojený zákazník, že? Mohlo by se to tak zdát pro toho, kdo nezná pozadí celého příběhu.

Někdy totiž práce odborných poradců není jen o studené legislativě a striktních nařízeních, ale i o lidském přístupu. O pomyslném obejmutí, nastavení ramene, naslouchání, o dodání notné dávky odvahy a motivace.

Je vás tolik, tolik úžasných a báječných lidí, kteří dokážete úžasné a báječné věci, ale … Někdy stačí nepříjemná poznámka, rýpavý dotaz nebo ty neustálé pochyby okolí: „Budeš to zvládat? Vždyť to od tebe nebude nikdo brát! A co když všechny otrávíš? Ještě všichni chytnou salmonelu a zavřou tě!“

Není to lehké, věřit si, nebát se, nepříjmout cizí strachy za vlastní! Proto je pro mě tato klientka velkou hrdinkou.

Snad se nebude zlobit, že o ní píšu a pokud čte tento článek: „Má milá, klobouk dolů!“

Největší boj svádíme nejen se svým okolím, ale především sami se sebou, se svými strachy! A jsem ze srdce ráda, že jsem mohla být u toho. Mohla nastavit ucho, otevřít srdce a dodat i trochu podpory, ale největší díl zásluhy na tom především nese ona žena sama!

Osůbka, která se nakonec všemu tomu postavila, nedala se a dnes je z ní úspěšná cukrářka, co přijíma jednu zakázku za druhou! Posbírala strach a nepřející řeči a nacpala je do trouby! 😀

A co vy ostatní? Poznáváte se v  tom? Poznáváte své známé? Rodiče? Všechny ty, kteří vám občas SVOJE strachy nenápadně podsouvali, až jste je přijali za vlastní?

Když si sama vzpomenu a sáhnu hluboko do vzpomínek z dětsví, kolik svých vlastních snů jsem takto ze strachu pohřbila, tak jsem moc ráda, že dnes mohu pomáhat plnit sny druhým a dodat jim odvahu, aby se jich nevzdali.

Každý máme své velké sny, spoustu snů. I já měla sen. Sen být cukrářkou, ale vyslechla jsem si: „Učňák rozhodně ne!“ Sen vrátit se po mateřské zpět do potravinářství.  A především sen postavit se na vlastní nohy.

To teprve bylo:  „Jako teď? V téhle době? No, nevím, jestli je to rozumný nápad!“ Byly tu zase. Všechny ty obavy a strachy. Zvládnu to? Jsem dost dobrá? A budu to umět?

Pochyby! Taky je znáte? Ty okřídlené zubaté potvory dokáží být pěkně dotěrné!

Čas od času se objeví, ale dnes už vím jednu důležitou věc. Není to jen a pouze „moje“ soukromá zoologická! Jsou to strachy / pochyby i všech těch lidí z mého okolí, kteří se bojí ještě víc než já!

A že udělám/te chybu? To si pište, že udělám/te a nejspíš ne jen jednu. Copak se neříká, že chybami se člověk učí? Navíc, není chyba jako chyba, pokud se z ní poučíte. Je velká škoda žít ve strachu a raději nedělat nic, nedělat chyby.

Strach je jako náš osobní profesor ve škole života. Zkouší, zda si mi sami věříme a jsme opravdu ochotní si za svým snem stát, a biť i s ním občas v zádech, za svým snem jít.

Vždy tu bude někdo nebo něco, co vás bude nahlodávat, snažit se odvést od vašeho cíle. Je otázkou jestli se necháte!